Zavřená ústa

25.04.2019

Držíme to v sobě. Držíme a nepustíme. To, jak se cítíme. To, jak nám je mizerně. To, co vidíme, slyšíme, ale z různých důvodů neříkáme. Většinou ze strachu. Z toho, co ONI na to řeknou. Že se jim to nebude líbit, že se budou zlobit, nebo že nás odvrhnou. A někdy (radši) ani nevíme, co to vlastně chce ven.

A tak to držíme a ono se to vše ukládá uvnitř. Všechny ty mizerné pocity, všechny ty nevyřčené myšlenky, názory, které se tak rvou ven. Až toho je prostě příliš a naše tělo to už jednoduše nedává. Pak se divíme, že máme třeba zažívací potíže, že nás nadýmá, máme ekzémy nebo se nám „jen“ obsypou ústa různými opary, aftami nebo ošpicemi.

Znám to, vím to, ale i já na tady tu „jednoduchou“ hlubokou pravdu občas zapomínám. A ono se mi to potom nějakým tím opárkem připomene.

A proto nám všem doporučuji a hlavně držím palce, ať se nám to daří, ať dokážeme ta ústa otevřít a nedržet to v sobě, jako nechtěnou zátěž, kterou potom táhneme většinou po celý svůj život.

Edita J