Touha po přijetí

02.04.2024

Pracuji na sobě už dlouho a byla jsem přesvědčená, že vztah s matkou mám vyřešený. A taky musím říct, že se náš vzájemný vztah velmi výrazně změnil k lepšímu. Najednou bylo

možné spolu hovořit, naslouchala o čem jsem hovořila, a i když jsme nebyly na stejné vlně, tak to nebylo konfrontační. Konečně jsem zažívala s mámou to, po čem jsem celý svůj život podvědomě toužila. Byla jsem neskutečně ráda a současně na sebe velmi pyšná. Jak to jde, jak to funguje a jak jsem to výborně zvládla😍 . Ale poslední dobou to nějak přestalo „fungovat“. Když jsme byly spolu, začala mě neskutečně vnitřně vytáčet a iritovat. Věděla jsem, že ji nezměním a ani ji nechci a ani nemůžu (z)měnit, ale nedokázala jsem ji v klidu poslouchat, aniž by mě to uvnitř nedráždilo. A i když jsem ji zastavila a změnila téma, tak to nefungovalo. Vnitřní naštvání rostlo. Protože už vím, že je to moje, tak přišla moje obligátní otázka sama k sobě – co to je? Co mi tato situace ukazuje? A došlo mi to. Dříve už jsem mámu neřešila, věděla jsem, jak to je, a neměla jsem žádná očekávání. Ale v okamžiku změny našeho vztahu, jsem začala toužit a očekávat. A CHTÍT. Chtít aby se to změnilo celé, chtít aby konečně nastal ten opravdový milující a vzájemný vztah matky a dcery, plný pochopení a lásky, který nikdy nebyl. A on nepřicházel. A já jsem se podvědomě zlobila a zlobila, a při každém nesplněném očekávání mě to více a více štvalo. Takže DĚKUJI ZA ZVĚDOMĚNÍ, POUŠTÍM OČEKÁVÁNÍ A PŘIJÍMÁM VŠE TAKOVÉ, JAKÉ TO JE. S láskou Edit