Nový život

06.06.2019

Dneska je čtvrté výročí naší svatby a mě napadlo, jak je to symbolické. Jakoby to bylo čtvrté výročí mého nového života.
Nové Edity.
Ten proces netrval samozřejmě přesně čtyři roky, byl pozvolnější a taky i o něco delší, ale já to tak prostě vnímám. Jako bych žila život dvou naprosto rozdílných žen.
Ta první: „společensky úspěšná“
Jedničkářka, vystudovaná vysoká škola s červeným diplomem, vždy poslušná, dobře vdaná za vhodného muže, milující a vyhledávající městský ruch. Vynikající kariéra u velké průmyslové mezinárodní firmy, kde úspěšně vykonává v podstatě mužskou práci. Proč ne, vždyť ona dokáže úplně všechno!
Ale vnitřně nespokojená. S otázkami. K čemu to vlastně všechno je? Kdy přijde ta spokojenost? Co já vlastně chci? Jaký to všechno má smysl? Kdo jsem?
A ta druhá: šťastná a svobodná
Nový domov, v podstatě v přírodě. Nová práce. Nové děti (děti mého muže . ) A nový Muž. Opravdu Muž s velkým M. Ten mi dovolil a umožnil být konečně skutečnou Ženou.
Ženou, která nemusí vždy dokázat všechno, protože prostě nemusí. Která si může dovolit vrátit se sama k sobě a objevit, jaká ve skutečnosti je. Silná, nadšená, přijímající, svobodná! A může zjistit, co potřebuje a co ji naplňuje. A tak dokáže zcela změnit svůj život a věnovat se tomu, co ji oslovuje a naplňuje. A současně je otevřená a nesmírně se těší, co přijde zítra. Co krásného ji zase obohatí, jaké zajímavé lidi, věci, podněty zase přijdou a ona je bude s radostí prožívat.
Netvrdím, že to bylo vždy lehké. A že jsem se někdy nezastavila a nezapochybovala. Ale to k tomu patří. Přinutilo mě to, abych si uvědomila, co já vlastně skutečně chci a vrátila se k tomu pocitu, který mě k tomu přivedl. Že to je přece ONO!! A že skutečně CHCI A MŮŽU!
Já jsem na tuto Editu opravdu hrdá. A jsem nesmírně vděčná, že jsem to tak mohla prožít a mohu prožívat dále. Děkuji!
Moc vás zdraví vaše „druhá“ Edita