Dejavu

08.11.2022

Podařilo se mi přenést se časem a podívat se dnešníma očima na svůj minulý život. Udělali jsme si

s mužem „promítací“ večer a dívali jsme se spolu na (asi) novou českou komedii Ruce v záruce. O prdlé úspěšné manažerce, která „žere“ svou práci, nic jiného nevidí, nic jiné není důležitější a na nic jiného nemá čas. A ono ji to dožene. . Lehká nenáročná, takzvaně „čistící“ komedie. Manžel se smál, ale já jsem na to koukala jako puk. Vrátilo mě to o x let nazpět a já jsem viděla sama sebe. Cítila jsem opět všechny ty staré pocity, zažívala všechny stresy, viděla tu „důležitost“ a tu lapenost, kdy nevidíte, necítíte, neslyšíte, a jen jedete jako myš v nekonečném kolečku. Protože si myslíte, že musíte. Protože nevěříte, že by to mohlo být i jinak. A ten opravdový skutečný život vás zatím nekonečně míjí. Současně jsem si s údivem a s velikou pokorou a vděčností uvědomila, jak veliký kus cesty jsem ušla, jaké nesmírné změny ve svém životě jsem udělala a jak obrovsky jsem se změnila. Ne že by to vždy bylo jednoduché, ale vždy to stálo za to . Takže z celého srdce a s velkou vděčností děkuji, že se to stalo a vlastně stále děje . V lásce a vděčnosti Edit